Struna ke struně
přitáhla se...
Prohnuly se beze zvuků.
Ta první rozezněla druhou,
ta druhá rozezněla první.
A tóny hebce znějí duhou
a struny spokojeně vrní.
Tak struny zvučí spolu
a všechno krásně ladí,
akordy v duru, žádný v mollu,
ta první druhou, ta druhá první hladí.
Když jedna povolí se trochu,
ta druhá pootočí směrem,
kde tóny líbezné jsou uchu,
kde jsou vzájemně si sérem.
Hrají si spolu ódy
a nevnímají času
a mimo všechny módy
si šlapou svoji trasu.
Náhle však jedna praskne
a oba konce vlají,
ta druhá zachytí je
a snažíc se je pojí.
Ta snaha marná zdá se,
první pojit se již nechce,
však struna nevzdává se,
kolíčkem dál točí těžce.
První struna zatím
se přitahuje k jiným
a zkouší jiné tóny,
jenže akord není silným.
Po čase to struna vzdává,
snažení je marné, marné.
Započíná odolávat,
hledá tóny jiné, snadné.
První struna natahuje
pozici již ztracenou.
Tóny známé brnká, hraje,
leč s mizernou odezvou.
Struna ke struně
přitáhla se...
Prohnuly se beze zvuků.
Ta první rozezněla druhou,
ta druhá rozezněla první.
Teď již tóny nezní duhou.
Akord v mollu, samé trní.
Žádné komentáře:
Okomentovat