Citím radost nebo štestí?
Nevykřiknu sevřu pěsti,
potichu i bez šelesti.
Nedá se popsat slovy,
je to ňáký pocit snový.
Jako návrat do své nory.
Myslím na ty ruce stále.
Nezdají se velké ale.
Spíše hodně hodně malé.
Jezdí sem tam po mé kůži.
Hrdlo se mi vzdechy úží.
A pak najdu zvadlou růži.
Zvadlou růži? Ano, na zdi.
Šeptá rychle:"Nespi, jen bdi."
Užívej si v odpoledni.
Tohle asi není pravda.
To jsou jenom, zaříkadla,
ktzerá z nebe na zem spadla.
Vracím se zpět k rukám dvěma,
přišla na ně velká tréma.
Došlo mi to je to EMA.
Žádné komentáře:
Okomentovat