Když potkáš nekonečný prostor
pro své myšlenky,
je to k zbláznění!?
Zahrnuješ svůj mozek
nesmyslnými obrazy a představami
a chceš se toho oprostit.
A když konečně dokážeš udělat
krok směrem k vysvobození,
něco tě vrátí zpět.
A tak se v tom ztrácíš a čekáš,
že ti snad někdo pomůže,
ale nikdo se neobjevuje.
Potápíš se níž a níž,
potkáváš brány, které jsou temné
a slizké. Beze smyslu.
V dálce vidíš zářit tu poslední,
která je tak nedosažitelná...
Žádné komentáře:
Okomentovat