kroužím si kroužím
nad bezvládnými těly bez duší
kterým to objektivně nesluší
po nich jsem toužil
když mě ještě směly
a tak jako sup
tak jako zloděj
co zapomněl svůj lup
v prvním místním baru
vybírám z výšky
ty nejmrtvější lišky
co do šera se oděj
a stelou mi maru
když potácím se z putyk
na doublovanou káru
Žádné komentáře:
Okomentovat