Existenciální rovnost (2009)

existence člověka
je podmíněna citem
nakupená horká krev pod naostřeným břitem
ta bolest je snad odvěká

žijeme allegro žijeme andante
a směřujeme do finále
ještě jedno korzo v cizí masce jako na bále
po boku s amantem

ukaž mi cestu
nesmírně dlouhou
po ní si půjdem s náplní, touhou
pod tíhou všetestu

objevuj vlastnosti
egu svému i mému
snad dojdem k závěru roztomilému
v existenciální rovnosti

Země žen (2009)

do dalekých krajů
odjíždím si každý den
do podivných jinotajů
kde pokouším se pochopit
roztodivnou zemi žen

řekněte mi dámy milé
jak poznat že jste neopilé?
řekněte mi dámy milé
kdy brát Vás vážně?
a kdy se smát?
kdy Vaše přístupy jsou vlažné?
a kdy Vás zulíbat?

a tak všem Vám mé milé dámy
přeji srdce nerozervány
ve Vaši zemi kde mít či nemít
se ve skutečnosti neliší
ať kanou slzy v zátiších
pomalu po nitkách štěstí
do tónů jemných duhových
když otírám se o Váš pestík

mé milé dámy řekněte
že na zítří mne přehnete!
já na oplátku řeknu Vám
že se ve Vás nevyznám

Řekla, řekl (2009)

řekla: "chtěla bych tě ochutnat"
řekl: "nejsem lecjaký jablko"
řekla: "umím to i s nelecjakými"
řekl: "tak se snaž"
řekla: "budu"
řekl: "už? není to brzy? vzdyť na sebe jenom koukáme"
řekla: "blbečku. potřeboval bys zfackovat a ošukat"
řekl: "sluší ti to"
řekla: "já vím"
řekl: "připomnínáš mi Sophii Lorenovou"
řekla: "a to je jako kdo?"
řekl: "nádherná ženská z minulýho století"
řekla: "nech těch medovejch řečí"
řekl: "slečinka bejvá ráda tvrdá"
řekla: "a co mi zbejvá"
řekl: "tak kdy na to vlítnem?"
řekla: "nespěchej"
řekl: "nespěchám"
řekla: "už musím jít"
řekl: "neblázni, kampak bys chodila?"
řekla: "prostě odcházím, tak zas někdy třeba"
řekl: "někdy a třeba"

a po čase nutné je konstatovat
že je stále velmi drzá a tvrdá
a že mě dost kvalitně mrdá
a já ji nikdy nebudu milovat
protože to z ňákejch neznámejch důvodů prostě nejde

V kleče a nahá (2009)

v kleče a nahá připadala si
cudnost z ní vytékala každičkým pórem na kůži
to když mně básnila o růžích
i o tom jak je vlahá
ale to sem asi nepatří!?
nejspíš nemluvila o sobě ale o noci
o tom jak ji už není pomoci

studoměr ukázal ji podruhé Everest
tak znovu do kleku úplně do naha
kéž by jen mávla rukou a nechala se svést
kež by se z nahého převleku dostala
jenže taková je už od mala

Sup (2009)

kroužím si kroužím
nad bezvládnými těly bez duší
kterým to objektivně nesluší
po nich jsem toužil
když mě ještě směly

a tak jako sup
tak jako zloděj
co zapomněl svůj lup
v prvním místním baru
vybírám z výšky
ty nejmrtvější lišky
co do šera se oděj
a stelou mi maru
když potácím se z putyk
na doublovanou káru