napsal jsem báseň
první svého druhu
to když omotám si duhu
kolem vlastních prstů
a to ostatní mne mají
za šovinistu
zdánlivě neškodný
a přitom někdy tají
nejsou to dívky
to ony naléhají
za sebou teprve prvních pár listů
hloubavě zkoumám v záhybech křivky
ony mne mají za altruistu
a kde schovaná je srdcehra?
že by ta se ukryla?
před chlastem když druhý litr
a ten pocit? ten je bitter
ne, nepiju gin s tonicem
napsal jsem báseň
první svého druhu
když motám si duhu
kolem vlastních prstů
a byla by to idyla
zabil jsem já
nebo to ty jsi zabila
levitujícího motýla?
Žádné komentáře:
Okomentovat