Střevícem svým
šlapu si po duši
tělo je zkroucené v ponurém ovzduší
a kolem svět
jenž zdá se být nablýskanou retuší
Kamínek pod balvanem
svobodu netuší
to my jsme vším
a býti poddaným se přeci již nesluší
proč jimi jsme?
proč srdce nebuší?
Třeba jen pro lásku
na tenounkém provázku z moruší
Žádné komentáře:
Okomentovat