Orgasmus fonetický (2009)

přetaven na kousky emocí
podléhám srdeční nemoci
podléhám vlastnímu chtíči
po lásce a po tvé píči

tak cenzurovali mě včera
že ze mě sprostota vyvěrá
že slovo píča nezní poeticky
však pro mne je orgasmem fonetickým

a na vždycky!!!

Isis (2009)

za rohem obchodu
ochcává sokl senior
v tandemu čokl
ve stejném modu vzdor

že prej dnes nasrat
ostatně stejně jako včera

přál bych ti v duši klid
ať je ti konečně už líp
ty v rukou nůž
a na večeři tvrdej porno klip

režeš si do těla
jizvy prožitého štěstí

a já?
miluju se stejnou vervou
jako kdysi
se stejným cílem
jako kdysi
a se stejným výsledkem
jako kdysi

tak jako kdysi
má milá Isis
Isis femme
Isis fatale

Souhvězdím (2009)

včera propletl jsem slova
kupodivu znova
pak sedl jsem si nad ně
víceméně ladně
zkoumaje písmena lupou
s hlavou chlastem a tupou
hledal jsem významy skryté
hledal jsem místa nepolité
abych tě vyzval k činu
proletět východ Indii Čínu
proletět země a západ
můj svícen v tvém lůnu zapad´
a my prožili Indočínu
a trochu splínů
a trochu masek
a já se zasek´
a taky malý konipásek
cítí tu sílu
nihilu
se zítra prošukat k deliriu
kam vlastně tíhneme všichni
a ty si s úlevou kýchni
a obejmi mne ústy
už žádné další orální půsty
mě nebaví
tě nebaví
"se jako nebavím miláčku"
se vztyčeným prstem odplouvám na dalším obláčku
tak už tu lampu zhasni
jazykem škádlím krvácím z dásní
miláčku?
dneska jdeš na dračku
to proto odplouvám na jiném obláčku
od boha
pro boha
který je ve mně
tiskni mne jemně
lemuro klokanem
na zítří po sté už povstanem
k nejvyšším cílům
stále však stejným nihilům
naplňme osnovu
pro lidstvo obnovu
a ty umrdej kus sebe jinam
jen tak se umrdej
ruce k sobě v obavách spínám
to abych nebyl zlej ani prchlivej
a chybí mi další slovo
tak tedy konec
a zítra nanovo
souhvězdím

Podkova (2009)

Slzy nám kanou oběma po tváři
čerstvé je společně chytáme do dlaní
pomalu tepou nám sousedi kováři
podkovu ze zlata a mladých jabloní

kampak se štěstíčko na zítří nakloní?

Celofán (2008)

zabal své pocity do celofánu
a někomu je dej
po prokalený noci k ránu
mi na chodníku povídej

ukroj si kus reality
a do zdrcadla nazírej
že žiješ život infantilní banality?
že žiješ krátkou epopej?

dívenko bláznivá
víc už mě nebodej
když jdeme ruku v ruce
po prokalený noci k ránu
směrem na alej
s pocity zabalenými do celofánu!