H&M

za plentou v HáEmku 

hlasitě šoustali

na protest proti dětské práci

na protest proti segregaci pohlaví

oba dva na emku 

za pár chvil zoufalí

zoufalí z nezdaru ze ztráty intimity 

vrhli se postaru do konformity

Gymnastika

vyměnila svoje ňadra
za dvě gymnastická madla

otlačená místa v bocích 

počet borců prozradí

nehledě na pořadí

Osudová

ráda bych se s tebou bála

rozbíjela touhy v prach

impulzivní amygdala

moře smutku a pak strach

vůně kůže ohořelé

slyším tě jak sténáš: "Ach"

konečně se cítím cele

peklem souzen na vahách 

ruce v loktech prolomené

vůkol cítím mrtvol pach 

objetí je v pekle vřelé

dech mi sebral osud, Bach!

E M O C E

hleděl jsem do Tebe, když vyli jsme divoce 

leckoho pohled tam do nitra zlomí

zmítá se v bolesti jediná emoce

v kaluži krve je, zbitá do bezvědomí

z šuplíku, napsáno v květnu 2023

Vrtěti p(eni)sem

kopuluji, tedy jsem

když zavrtíš mi p(eni)sem

Oblivion

back then, when I was touching you

in one single moment, I saw your soul naked

before that, I tried gently to peel off layer by layer, one at a time

layer of lies, layer of truths, layer of pains, layer of egos and alter-egos

layers of the very you

eventually I could get through inside, and it was a terrifying view

so deep, so abysmal, so painful, so infinite, so dark

well, perhaps that's love - right there at the bottom, 

which cannot be reached by any ordinary means

I could just see and feel it for a tiny little moment

less than a second at the bottom of the truth

 

despite the pain it brings,

there's a room for compassion and a need to comfort you

as your suffering is fully understood

a hug for your naked soul, so fragile and unreachable

hidden under a facade of massive loss and consequent unspeakable pain

but I'm afraid

I'm scared like a little kid lost in a maze

I'm scared to see you real

I'm scared to see me real 

therefore, I'm running away as far as I can get and further on

to the land of Oblivion

Němá láska

těsně se míjíme, jak život ubíhá

kolik že slov jsme si nestihli říct? 
malý kus sebe si vědomě upíráš

abychom nechtěli, nechtěli víc

slovy se neplytvá, není jich dost 
mlčky se milujem přes vzdálenost

z šuplíku - napsáno v červenci 2022

Immoral

psyche at the bottom of my brain

shortly in outrages pain

when everything seems in vain 

the world collapsed into an abyss 

but only to grow from ashes like the Phoenix again

to heal one android quite paranoid 

shot out to the orbit of distorted reality

a scar is getting formed slowly

deep in the cerebral grey cortex

as morality fallen down quickly

the values have been broken

and there's no guard to secure that treasure

it's just us, so imperfect & faulty

thinking about childhood

those few punishments for misbehavior

just to find out where the fuck guilt is coming from

is it human being's nature or is it learned?

release that firm grip, hon

we've slid one hell of a ride - no doubt 

but a corrective process has already started

while Life's never stopped

it's been - at the end - pretty ridiculous

Slzy

když smutek zabalíš do krásy

slza se po tváři loudavě kutálí

druhá zastaví se o řasy

třetí se na chvíli usadí v povzdálí

čtvrtá je důkazem, jak moc jsi citlivá 

pouť končí v koutku úst

tam kde se celý svět na tebe usmívá

Art of life

all I need to say
everything's all right
everything's the same
if it's our first night
if it's our last day

love you anyway

Moderní muž

sám se mám tolikrát nazpaměť naučeným
že pokaždé zírám až oněmím
když s plachostí malého dítěte
utíkám z lavice k tobě domů
jenomže s aktovkou pracovní

Po třetí (?)

"Jak se máš?" zeptám se
"Jak by? Nijak!" odvětí
žádná sprcha slov, ani souvětí
a tak rovnám si život už po třetí

ONS (2020)

na známém místě
dost sebejistě
přišla si pro mě
tak ji mám v domě

chvíli tam byla
než pochopila
že věčnost není
za políbení

odchází rychle
a vše je ztichlé
v půl osmé ráno
je dokonáno

Adventní

v adventní neděli stejně tak v pondělí
ale i v úterý anebo v pátek
vybraná společnost schází se v putykách
kdejaký pobuda pod stolem chrápe

při čtvrté skleničce muzika dohrává
hospoda burácí je v pološeru
vrchní se ohradí že už má toho dost
"co je to za práci, na to já seru"

štamgast se od stolu tázavě ohlédne
co že to vyplodil ten nosič piva
s lehkostí odpoví jak by se neřeklo
"ty vole, drž hubu,vždyť už se stmívá"

"to já vím, pacholku" pingl se nenechá
"kéž bych měl za chvíli konečně padla
vždyť tady chlastáte pomalu od rána"
i hvězda vánoční za oknem zvadla

město se rozsvěcí a pátá odbíjí
kostel se připomněl, že je tu taky
pikolík v pochodu pod vousy glosuje
"zítra je Boží hod hajzlové sťatý"

"běžte už za syny sestrami matkami
oslavte Ježíše, nechte jej ožít
od srdce přeji Vám veselé Vánoce
přece jste hovada, hovada Boží"

Dušičkám

neboj se má milá půjdeme spolu ven

po páté sklence se široce obejmem

budeme skotačit, zpívat a tancovat

v půlnoční hodině uťal nám hlavy kat

bezhlavě pijem dál - zeptám se: "Jak je Ti?"
stěží však poskládáš věty do souvětí

všechno se v mlze najednou rozplývá
zesláblí životem padáme na divan

kam jen se tak náhle tvá lehkost poděla 

je to strach z toho že se vše podělá?
neboj se má milá půjdem zas spolu ven
na kopec k mrtvolám korzovat krchovem

Za řekou

srdce ti poskočilo na místě
ve tváři cítím teplý dech
vyvrcholení zdá se nejisté
dlaní tě hladím po stehnech

Nevyhnutelná

budu s tebou mluvit do rána

budu s tebou mlčet do noci

čekat až pozve si nás nirvána

čekat jak spojíme se divocí

ve vášni, v lásce, v emoci

přesto pak zmizíš mi

ve stáří, ve smrti, v nemoci

stařena schovaná ve vlastní ulitě

přemýšlet o koncích zaživa nutí tě
svižnými ladnými jistými pohyby
vzbuzuje pochyby
co když už nebude co kdyby?
na očích ulpěly stopy od řasenky

posmrtně rozpité

v hovoru u sklenky
předstírám noblesu

píši si v notesu:

"Vždyť jde jen o pocit,

že už jsi neprocit'.

tak moc se, proboha, neprožívej!"

Love story

love story z bulváru
vzpomínka zhmotní se
na per(l)ách v oparu

De facto 2

he never grows
he's oblivious

Alespoň jednou

jsou
na prsou
na kolenou
všemi prsty uvnitř
hluboko kam až se vejdou
kam až mi dovolíš tmou
krví ti v žilách protékat za tebou

jsou
na prsou
na kolenou
v hlavě ti myšlenky vzejdou
jenomže ve dvou
hádá se věrnost se svobodou
prý nikam společně nejdou

klečíc na kolenou
zpíváš si modlitbu dokola stejnou
na prsou ruce v kříž
v mysli se pomalu formuje mříž
vězně jsi přesto nechala sejmout
realitou tak krásně jemnou
že ráno veškeré pravdy jsou
slzami alespoň jednou