Nevyhnutelná

budu s tebou mluvit do rána

budu s tebou mlčet do noci

čekat až pozve si nás nirvána

čekat jak spojíme se divocí

ve vášni, v lásce, v emoci

přesto pak zmizíš mi

ve stáří, ve smrti, v nemoci

stařena schovaná ve vlastní ulitě

přemýšlet o koncích zaživa nutí tě
svižnými ladnými jistými pohyby
vzbuzuje pochyby
co když už nebude co kdyby?
na očích ulpěly stopy od řasenky

posmrtně rozpité

v hovoru u sklenky
předstírám noblesu

píši si v notesu:

"Vždyť jde jen o pocit,

že už jsi neprocit'.

tak moc se, proboha, neprožívej!"