Dušičkám

neboj se má milá půjdeme spolu ven

po páté sklence se široce obejmem

budeme skotačit, zpívat a tancovat

v půlnoční hodině uťal nám hlavy kat

bezhlavě pijem dál - zeptám se: "Jak je Ti?"
stěží však poskládáš věty do souvětí

všechno se v mlze najednou rozplývá
zesláblí životem padáme na divan

kam jen se tak náhle tvá lehkost poděla 

je to strach z toho že se vše podělá?
neboj se má milá půjdem zas spolu ven
na kopec k mrtvolám korzovat krchovem

Za řekou

srdce ti poskočilo na místě
ve tváři cítím teplý dech
vyvrcholení zdá se nejisté
dlaní tě hladím po stehnech

Nevyhnutelná

budu s tebou mluvit do rána

budu s tebou mlčet do noci

čekat až pozve si nás nirvána

čekat jak spojíme se divocí

ve vášni, v lásce, v emoci

přesto pak zmizíš mi

ve stáří, ve smrti, v nemoci

stařena schovaná ve vlastní ulitě

přemýšlet o koncích zaživa nutí tě
svižnými ladnými jistými pohyby
vzbuzuje pochyby
co když už nebude co kdyby?
na očích ulpěly stopy od řasenky

posmrtně rozpité

v hovoru u sklenky
předstírám noblesu

píši si v notesu:

"Vždyť jde jen o pocit,

že už jsi neprocit'.

tak moc se, proboha, neprožívej!"