Prosincová

létáš si létem rozpřažená
jak pro sebe si vzkvétáš
duševním arboretem
topíš si uvnitř dřívkem ze zahrady
debatu se skřítkem o lidech neuspěcháš
náladu v beztíži promneš si v rukách
směs bylin v hmoždíři zavoněla
med teče do malin
sirupem pokapeš písmena z abeced
čas se ti škvírkami neprovleče
létáš si létem rozpřažená

Vizionářská

tak krásně zjizvená setra
jež vystoupila na piedestal
do ucha šeptla mi
hlavně se bratříčku neztrať
nad ránem s vránami

za noci s havranem
hrály mi varhany
génia loci

kdyby jen trochu přitom úplně
ty vole na dně anebo ze dna?
potím se v půlce ledna
za chvíli úplněk